U článku začínajícím „Milujete knížky? Já ano.“ a „beletrii jsem četla dost“ by člověk očekával, že nebude zklamán, neb někdo kdo o sobě prohlašuje, že knihy miluje a má jich načteno dost přece musí mít aspoň nějakým způsobem zajímavý výběr, ne? Člověk by očekával blbě, člověk by byl zklamán.

Od někoho kdo je v období nastupování na vysokou školu by se mohlo očekávat (dle mého v rámci zcela rozumného standardu) že tento člověk v ultimátím „nedám dopustit“ „můžu jen doporučit“ výběru opustí vody červené knihovny a tuctové literatury pro náctileté. Nic proti žánru romance jako takovému, ale i ta snad má přehršel kousků skutečně doporučitelných a ne pouze nízkoprodukčních braků ekvivalentním off-brand fastfoodům. Ono by tedy ani nebylo tak náročné najít něco alespoň trochu na lepší úrovni, vzhledem k tomu že lepší skript než tento smut by se velmi pravděpodobně dal vylosovat náhodným výběrem. Tedy, samozřejmě tam pak je rozhodující jestli čtenář preferuje kvalitně napsaný příběh nebo fanservis scény.

Ano, po technické stránce je zcela možné i mezi braky najít nebroušený diamant. Možné, jistě, ale ne tak úplně moc pravděpodobné – a už rozhodně ne pravděpodobné pětkrát v řadě. Slovy Sagana, „Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy“, a tak pokud mi někdo tvrdí, že mezi zcela konzumní literaturou našel něco doporučitelného (a nejen „doporučitelného“, dokonce i údajné „skvosty“), mělo by toto tvrzení obsahovat více než jen generické popisky zcela genericky znějících příběhů. Nejen něco, co zní jako horší verze těch pár vět které můžeme najít na zadní straně obálky knihy, ale něco hmatatelnějšího, něco blíže popisujícího skutečný obsah knihy či její případné benefity pro případného čtenáře. Samozřejmě, pokud by se někomu podařilo popsat například takové Stmívání způsobem, že by to v náročnějším čtenáři vyvolalo chuť si tento paskvil přečíst, tak by si daná osoba zasloužila nějaké literární ocenění. V tomto kontextu je „náročnější čtenář“ myšleno ve významu „někdo kdo se dostal dál než mentální kapacita třináctileté školačky“.

Od pohledu jako jediné záchranné lano tohoto článku zněla Espressologie. Populárně naučná literatura možná není primární volbou většiny, ale hej, v rámci čtenářského požitku encyklopedie kafe nemá oproti podprůměrným tuctovkám moc jak prohrát. Tím horší samozřejmě bylo mé zklamání že i tento titul je přesně tím oproti čemu měl původně zvítězit.

Moje dopučení by bylo více experimentovat s různými žánry a hlavně s knihamy zaměřené na jiné demografické skupiny. Alespoň na tu svoji, ne titulky které najdete v knihovničce buďto čerstvých puberťaček nebo naopak postarších dámiček dávno za zenitem. Taky by nebylo špatným nápadem v článku věnujícímu se textu eliminovat aspoň ty překlepy.