Život na koleji: Jak to je doopravdy
Koleje jsem se hrozně bála. Bylo to skoro jako sprostý slovo. I teď, když řeknu: "bydlím na koleji", tak mě někteří považují za hrdinu, nebo za blázna. Právě proto mě napadlo napsat tenhle článek, abych třeba někomu, kdo se rozhoduje, jestli se na kolej přihlásit mohla popsat svoje zkušenosti a třeba mu tím pomoct. Nebo i těm, kteří na koleji nikdy nebydleli a slyšeli o ní jen ty šílený historky, trochu přiblížila pravdu.
Všichni mi říkali, že na koleji je bordel, je tam hluk, 24 hodin denně jsi s lidma, nemáš vlastní pokoj, špinavá koupelna, nemytý nádobí celej tejden a když si chceš večer lehnout a na tohle všechno zapomenout, alespoň jeden z okolních bytů pořádá párty, takže se prostě nevyspíš.
Asi o sobě můžu říct, že jsem introvert :D. Mám ráda svůj klid a po celým dni ve škole s lidma je fajn si chvíli sama sednout a bejt prostě a jednoduše sama. (A je jedno, jestli se budu dívat na televizi, nebo uklízet... prostě si odpočinu a pak můžu zase za lidma :D, nevím, jestli mě všichni pochopí, ale snad jo.) Takže mi vážně dělala starost představa, že se vrátím na kolej a budu na pokoji s dvěma cizíma lidma a doslova nebudu mít kam utýct.
Když se nad těmahle věcma zamyslím, v podstatě je to všechno pravda. Jen to zní mnohem hůř, když si to nedokážete představit a všichni vám tvrdí, jak je to hrozný.
Začnu teda asi tím, že všichni si zvyknou na všechno. Nevím, jak to zní, ale já jsem zjistila, že vážně platí "zvyk je železná košile". Možná si řeknete "co to ta holka plácá?", ale když se nad tím zamyslíte, většinu věcí děláte jen ze zvyku. A dá se zvyknout vážně na všechno. Takže i něco, co se vám teď zdá šílený, vám šílený připadat nebude, když si na to zvyknete. :D Nevím, jestli se chápeme, ale snad jo...
Teď teda už k samotným zkušenostem z koleje. Nešla jsem tam úplně sama, zjistila jsem, že jde na stejnou školu spolužačka ze třídy, takže jsme se domluvily spolu. Přestože jsme chtěly pokoj pro 2, jakožto prváci jsme dostaly ten pro 3. Na bytě nás teda bylo 6. (Jsou různé typy kolejí, ta na které jsem já, je v podstatě normální panelák a na bytě jsou 4 nebo 6 lidí.) Kamarádka ale asi po dvou týdnech ze školy odešla, takže jsem tam zůstala s novou spolubydlící sama. Nebudu lhát, byla jsem tam ze začátku docela nešťastná. Ale nevím, jestli mám do detailu vyprávět svůj příběh :D, alespoň něco sem napíšu určitě. :)
Protože spolubydlící odešla v průběhu semestru, zůstaly jsme na pokoji 2, což bylo nakonec docela fajn. Vždycky je lepší domlouvat se s jedním, než se dvěma, je to jednodušší.
Problém byl spíš v tom, že naše spolubydlící (z druhého pokoje) byly trochu víc "párty lidi", než my. :D Dost často u nás byla nějaká návštěva, ze začátku jsem si nemohla zvyknout na neustálé bouchání dveří. Někdo nám přišel do pokoje ve 2 ráno a to se nestalo jen jednou.. těch příběhů je spousta a teď se jim smějem, je to vtipný. Ale v tý době, kdy jsme byly vystrašený prváci, to zas tak super nebylo, každopádně jsme si na to zvykly a už nám to ani nepřišlo.
V letním semestru k nám přišla nová spolubydlící. Přijela na Erasmus z Mexika. Byla moc milá, ale měla jiný životní styl. :D U nich se prostě žije víc v noci, stejně jako ve všech latino/španělských zemích. Buď se vstává pozdě, nebo je siesta atd. Z týhle doby máme taky spoustu vtipných příběhů. Když jsme šly spát, ona šla vařit, po večeři na párty a vracela se až když my jsme šly do školy. Musím ale říct, že byla moc hodná a ohleduplná, i když dělala věci jinak, snažila se respektovat náš "styl".
Byt nad náma byl trochu hlučnější. Čas od času tam byla párty. Jinak byly naše spolubydlící asi nejhlučnější z domu. :D Často si na ně někdo stěžoval. Ale jak říkám, zvykly jsme si. Holky byly v pohodě, to můžu říct, jen těch párty bylo trochu moc. :D (A ten bordel... )
S mojí spolubydlící jsme se docela shodly, takže jsme se domluvily i na příští rok a letos bydlíme v menším bytě pro 4. Naše spolubydlící zatím ještě neudělaly žádnou párty a z vedlejších bytů je taky klid (díky Bohu :D). Je to fajn, když vím, že jdu na párty jen když chci a že nemáme párty neustále v bytě. :D A já nechci, aby to vyznělo tak, že holky byly loni nějaký špatný, to vůbec ne. Jen jsme si asi úplně nesedly v tom, že jsme měly "jiný styl" :D.
Abych tak nějak shrnula můj příběh a moje zkušenosti:
- záleží jenom na tom, s kým jste na bytě
- pokud budete s "párty lidma", nejspíš tam budete mít pořád párty, pokud budete s tichejma lidma, budete tam mít ticho. Vždycky se ale dá přestěhovat. :)
- nábytek na kolejích je většinou starej, vždycky se to ale dá nějak zlepšit :). Můžete se kouknout na můj článek o tom, jak náš pokoj vypadá teď.
- o tom, jestli tam bude bordel opět rozhoduje to, jaký budete mít spolubydlící a taky to, jaký jste vy, jak vy budete uklízet :D
- velký + je seznámení se s novejma lidma :), už i to, že můžete potkat někoho z Erasmu a poznat tím novou kulturu, mít potom kamarády po celým světě. Nebo někoho z Univerzity, kdo bude v pohodě, nebo vám s něčím poradí.
- spoustu věcí nemusíte řešit, pořád je tam někdo, kdo vám poradí. U hlavního vchodu je recepce, kde můžete nahlásit, když vám praskne žárovka, nebo když vám kape kohoutek. Někdo to za vás opraví, to je super.
Už mě asi nic nenapadá, ale pokud by jste měli jakékoli otázky, moc ráda vám odpovím. :)
Jestli by vás zajímalo, jak asi kolej vypadá, můžete kouknout na tento článek.
Mějte se krásně!
Anička
<3
0 komentářů
Děkuji, že jste si udělali čas a okomentovali tento příspěvek. :)